Ztracená duše- 10. kapitola

18. září 2010 v 16:48 | Sue |  x Ztracená duše x
Ahojky všem! ♥♥♥

Tak tady máte další dílek povídky. Konečně! o=)..Děkuji všem za komentáře! ♥

Vaše Sue ♥♥♥
-----------------------------------

Ztracená duše
10. kapitola- Tak tohle ne!
autorka: Sue

Nemohla jsem si ani připustit, že by se ten nůž nějak dotkl jeho těla. Nemohla. Sebrala jsem veškerou sílu a rozběhla se k němu. Stihla jsem to, byly to milimetry, ale stihla jsem to. Rychle jsem ten nůž uchopila a snažila se ho dostat pryč.
' Pusť! ' křikla. Cítila jsem, jak mi po rukou teče krev. Pořezala jsem se, ale bylo mi to jedno. Po chvíli jsem nůž svírala ve svých rukou. Pohltila mě hysterie.
'' Sakra Aneto máš tohle zapotřebí? Musíš ubližovat každému, komu na tobě záleželo? Vždyť my s Mirem jsme ti nikdy nic neudělali! Vždycky jsme tě měli rádi a teď.. Proč nám k sakru tohle děláš? '' svezla jsem se podél zdi na podlahu a cítila Mirovy paže, které mě pevně objímaly. Nic neříkal, jen mě pevně svíral. Na moment jsem povolila sevření nože a v tu ránu ho silueta znovu uchytila.
Lekla jsem se, ale už jsem neměla sílu. Jen jsem na to koukala s vytřeštěnýma očima a rozklepaným tělem. Nůž se znovu začal přibližovat k Mirovi, který seděl za mnou.
'' Neee! '' vykřikla jsem z plných plic a z posledních sil jsem svlým tělem zakryla to Mirovo. V tu ránu jsem ucítila bodavou bolest v břiše...
Poslední, co jsem viděla bylo, že silueta najednou zmizela a taky Miro, který se nade mnou skláněl se slzami v očích. '' Neopúšťaj  ma. '' vzlykal...

Pak jsem ucítila zvláštní pocit.. Jakobych upadla do hlubokého spánku. Jakobych upadla do svého nitra, ve kterém se mi zdál sen. Byla jsem v něm já a.. Aneta. Seděly jsme spolu uprostřed rozkvetlé louky. Poznávala jsem ji. Byla to naše louka, naše místo. Seděly jsme naproti sobě a smály jsme se. Byly jsme obě šťastné. Sluníčko nádherně svítilo, ale pak se na obloze začaly objevovat mraky. Začalo pršet a já viděla sebe a Mira. Viděla jsem, jak Aneta Mirovi ubližuje, jak ho straší. Ale taky jsem viděla odraz její tváře. Byla v ní bolest a to hodně velká...
Najednou jsem se octla v místnosti, kde byla jen ona a já. Viděla jsem siluetu. Už byla mrtvá. Jenže na siluetě bylo něco zvláštního..  Její tvář jakoby zklesla, jakoby ji opravdu něco trápilo. A pak najednou spustila.
' Prvně jsem na Mira začala žárlit, protože jsem viděla, jak se mu věnuješ. Myslela jsem, že si se na mě vykašlala a že se mnou už nechceš komunikovat. Ale spletla jsem se. Problém byl ve mně. Zamilovala jsem se do Mira a nechtěla si připustit, že on do tebe také. Proto jsem se ztáhla do ústraní a předstírala, že mi vadí, jak se mu věnuješ. A pak se to stalo. Vybourala jsem se a moje duše zůstala na zemi. Nechápala jsem to a chtěla jít do nebe, ale nemohla jsem. Moje duše nebyla smířená s tím, že vy dva k sobě patříte. Snažila jsem se dostat Mirovu duši k sobě. Myslela jsem, že pak budeme šťastni a že moje duše bude moct odejít společně s jeho. Ale místo toho jsem ublížila tobě a teď vidím, že Miro hrozně moc trpí. Teď vidím, že jsem udělala obrovskou chybu. On patří k tobě, ne ke mně. Už si to dokážu připustit a hrozně mě všechno mrzí. Zuzi, nechtěla jsem ti ublížit. Je mi to hrozně líto. Doufám, že se nahoře jednou potkáme a že se budu moci tobě i Mirovi omluvit. Protože teď už nahoru odejít můžu. Jsem smířená se vším. Zuzi, mám tě hrozně ráda a hrozně se omlouvám... '


Uslyšela jsem pípání přístrojů. Rozlepila jsem oči a chvíli se rozkoukávala. Byla jsem v nemocnici, napíchaná na moc hadiček. Pokusila jsem zvednout hlavu, šlo to ztuha, ale šlo to. Uviděla jsem svého střapatého blonďáčka v křesle naproti mé posteli. Sladce spinkal.. Oddechla jsem si a hlavu položila zpět na polštář. Nechtěla jsem ho budit... Hlavou mi začal probíhat můj ''sen''. Je to pravda?
' Ano..' uslyšela jsem v hlavě, ale nebyl to hlas Anety. Byl to hlas mojí maminky. ' Zlatíčko, teď už můžu odejít i já. Opatruj se. ' zašeptala a pak nastalo ticho, které mě po chvíli ukolébalo ke spánku...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 18. září 2010 v 16:59 | Reagovat

nádherAa ♥ krásně napsané ♥ jsem ráda, že je nakone v pořádku ♥ ta Aneta je pěkná mrcha! :D

2 verunsin verunsin | E-mail | 18. září 2010 v 19:37 | Reagovat

tý joo. je to super povídka,moc se ti povedla,a taky krásně píšeš.Těším se na další dílek. :-)

3 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 19. září 2010 v 0:17 | Reagovat

Konecne je ti zasrani duchove prestali pronasledovat!!! Juhu :D:D

4 m-ali m-ali | Web | 19. září 2010 v 11:31 | Reagovat

Tyjo, to je super! :) Konečně už jí dá ta Aneta pokoj! :D.. A budou žít spolu sladce až do tý doby, než Miro potká mě.. :D:D.. :P ♥

5 Lissa Lissa | Web | 19. září 2010 v 12:57 | Reagovat

wow! =) krásně napsané! nádhera! =** ♥
tuhle povídku zbožňuju! =)*

6 Týna Týna | Web | 19. září 2010 v 15:20 | Reagovat

úžasné, konečně dala pokoj :)
krásně napsaný ;)

7 Nicole* Nicole* | Web | 20. září 2010 v 16:25 | Reagovat

bože to je tak krásný♥♥♥,uplně mě to dojalo♥

8 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 20. září 2010 v 18:02 | Reagovat

Ju hezu blog ♥ Šmajdu miluju ♥

9 Tynka09 Tynka09 | 20. září 2010 v 18:11 | Reagovat

Je to krásně a zajímavě napsaný příběh. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat dál. Máš to tu moc hezky udělanýa všechny příběhy jsou kouzelně napsaný zvlášť se mi líbí: Dovolená na Slovensku :D

10 Sue → Admin Sue → Admin | Web | 20. září 2010 v 18:35 | Reagovat

[9]: Děkuju mockrát!♥

11 Lenny_Love Lenny_Love | E-mail | Web | 20. září 2010 v 19:33 | Reagovat

ježiši to je krásný :) ty máš na to psaní talent :) vážně měla by si zkusit napsat nějakou knihu :) hned bych si jí koupila :) a to nečtu :) tenhle dílek se ti vážně moc povedl :)

12 Niky Šmajdováááá Niky Šmajdováááá | 24. října 2010 v 12:38 | Reagovat

Ahojky máš krásný povídky,budou ještě nějaký nebo ne ??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama