Ztracená duše - Úvod+ 1. kapitola

8. srpna 2010 v 21:14 | Sue |  x Ztracená duše x
Ztracená duše- Úvod

Hlavní postavou této povídky je 19-cti letá Zuzana, která je přítelkyní Mira Šmajdy. Před nedávnem jí ale umřela maminka a ona se s tím teprve vyrovnává. To ovšem ale netuší, co jí ještě čeká..

P.S. autorky : Nechci Vám toho prozrazovat víc, protože všechno se Vám postupně vysvětlí až v povídce =). Nebude to typická povídka, nebude to typický slaďáček. Postupem času se povídka bude prolínat různými žánry. Bude tam romantika, ale možná se i občas budete bát... Doufám, že se Vám to bude líbit =))..

-------------------------
Ztracená duše

1. kapitola - První den u moře.
autorka: Sue

Miro mě '' unesl '' do Chorvatska k moři, prý abych si aspoň trošku oddechla, po tom, co se stalo. Sice vím, že nebudu úplně v pořádku, ale aspoň jsem mohla vypadnout z domova, protože tam mi jí všechno připomíná. Není to ještě tak dlouho, co odešla a já si nedokážu představit život bez ní, ale budu se to muset naučit..
Po tváři mi stekla další slza. Mirko si toho všiml a pohladil mě po hřbetě ruky, nic jiného ani dělat nemohl. Jen tu mohl být se mnou a za to jsem mu byla velmi vděčná. Kdybych ho neměla, tak nevím, jak bych tohle všechno zvládla. Byla bych sama a na to teď ani nechci pomýšlet..

Seděla jsem v křesle na malé a útulné jachtě, kterou Miro vypůjčil pouze pro nás dva. Zavřela jsem oči a naklonila hlavu směrem k slunci, které naplno svítilo a snažila se na nic nemyslet..Chytila jsem Mira za ruku a v ten moment jsem byla o dost klidnější. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, snažila jsem se vychutnat si ten mořský vzduch a mírné kolíbání, které způsobovaly maličké vlnky. Znovu jsem se nadechla a vydechla, udělalo mi to dobře, aspoň pro teď..
Rozlepila jsem oči a podívala jsem se na Mirka, který seděl vedle mě a dával pozor na kormidlo. On byl teď jediná osůbka, která dokázala vyčarovat úsměv na mé tváři. Byl moje všechno, teď už pro mě existoval jenom on. Potlačila jsem další slzy, které se draly na povrch a natáhla se k němu. Vtiskla jsem mu letmou pusu na tvář a hlavu si položila na jeho rameno. Ucítila jsem jeho ruku, která mě objala kolem pasu.
'' Je ti lepšie, miláčik? '' zašeptal mi do vlasů. V jeho hlase jsem slyšela bezmoc. Nevěděl, jak mi má pomoct.
'' Vždycky, když si tu, je mi líp. '' viděla jsem, jak se zlehka pousmál a já jen vdechovala jeho vůni.
Seděli jsme tak hodně dlouho, protože slunce už začalo zapadat.

'' Mirko, jak dlouho ještě poplujeme? '' přišlo mi, že už to trvá věčnost.
'' Miláčik vidíš tamtu zátoku? '' rukou ukázal kamsi dopředu a já jen přikývla. '' Tam zakotvíme, je to tam naozaj veľmi pekné, uvidíš.''

***

Zakotvili jsme přímo uprostřed zátoky. Byl odtamtud nádherný výhled, před námi se rozprostírala pevnina, na které zářilo snad milion světýlek, bylo to asi nějaké město, bylo to opravdu překrásné. Kdyby tu tak byla mamka, taky by se jí to moc líbilo...

'' Zuzanka, poď si už ľahnúť, je už veľmi neskoro. '' ozvalo se z kajuty. Měl pravdu, sedím tady na palubě už věčnost. Ale.. Já se prostě vždycky zamyslím a ztratím pojem o čase. Vstala jsem a šla dovnitř.
Přišla jsem až do ložnice a všimla si Mirka, který už ležel na posteli. Jen jsem si převlíkla noční košilku a hned šla za ním. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a poslouchala, jak klidně bije jeho srdíčko.
'' Děkuju, že tu pro mě si. '' podívala jsem se mu do očí a on do těch mých.
'' Já tu buďem vždy. '' řekl prostě a pohladil mě po vlasech.
Já jsem si znovu položila hlavu na jeho hruď a zavřela oči. Jeho pravidelný dech mě uklidňoval, takže jsem zanedlouho upadla do říše snů.

Stála jsem v nějaké bílé místnosti. Nic, kromě bílých zdí a bílé podlahy tam nebylo. Nechápala jsem, proč tam stojím, ale pak jsem zpozornila. V rohu místnosti byla vidět zářící silueta. Lekla jsem se tak moc, až jsem sebou trhla a pak jsem to uslyšela.
'' Zlatíčko moje, neboj se, to jsem jen já. '' byla to ona. Byla to moje milovaná mamka. Okamžitě jsem začala plakat.
'' Mami! Vrať se! '' zakřičela jsem, ale žádné odpovědi se mi nedostalo, alespoň ne na tohle.
'' Musíš dávat pozor! Slyšíš? Musíš teď hlídat sebe a své okolí! '' řekla a zářící silueta zmizela.


A pak jsem se s trhnutím probudila. Slzy mi znovu začaly stékat a já nemohla pochopit, co to mělo znamenat..

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 8. srpna 2010 v 21:26 | Reagovat

no vážně zajímavé..on jí bude ještě doprovázet duch ne?? :D:D:D no jsem zvědavá, moc se mi to líbí a tvoje psaní mi chybělo :)

2 Nikýýs~ Nikýýs~ | Web | 8. srpna 2010 v 21:46 | Reagovat

teda to je krása :),

[1]: přesně :D

3 m-ali m-ali | Web | 8. srpna 2010 v 21:49 | Reagovat

Čekala jsem, že to bude něco smutného..
Je to opravdu krásný, ty to píšeš tak procítěně! Já si prostě úplně představuju, jak je na té jachtě, jak jí obejme..atd.. Fakt nádhera, smekám!

4 Lissa Lissa | Web | 9. srpna 2010 v 10:30 | Reagovat

čtu a čtu a najednou koukám, že je už konec.. je to krásné a jsem zvědavá jak to bude dál.. =) =)*

5 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 9. srpna 2010 v 20:11 | Reagovat

:'( Krasne! Moc mi ty tvoje povidky chybely! Strasne moc! ♥♥

6 Nikol Nikytka Šmajdová Nikol Nikytka Šmajdová | 22. října 2010 v 15:37 | Reagovat

mooooc krááásnýýýý,mě též chyběli tvoje povídky,a těšim se moooooc na dalšíííí pokračovááánííí,jsou užasný...Fanynka tvích povídek Nikola:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama