Střípky naděje

19. srpna 2010 v 20:38 | Sue
Ahoojky!! ♥♥

Tak jsem zase tu =D.. Včera bylo opravdu nádherně, ve vlaku byla sranda =DD.. Počasí bylo super a všeeecko bylo super =DD..

A jelikož nestíhám nic napsat, přidávám jedinou povídku, která se zachovala z těch původních.. Dokud blog nebyl smazán.. Objevila jsem ji na flashce, protože jsem ji potřebovala hodit do tohohle pc a tak jí mám =))..

Tak se mějte krásně, Vaše Sue ♥♥

Povídka pod perexem ;)))

Střípky naděje
autorka: Sue

Je už hluboká noc a já sedím venku na dřevěné lavičce, protože nemůžu spát. Nemohu usnout, protože si musím stále dokola promítat včerejší den, nikdy jsem nebyla šťastnější než včera. Včera, kdy jsem ho poprvé uviděla na vlastní oči. Jeho hudba je pro mě něco jako náplast, nedokážu bez ní žít, protože dokáže aspoň trochu utišit mojí každodenní bolest..A včera jsem ho konečně slyšela naživo. Byla jsem tak šťastná, že jsem zapomněla na okolní trápení, ale teď.. Teď se moje štěstí rozsypalo jako domeček z karet, protože vím, že takové štěstí už nezažiju. Je to jako kdybych si včera vzala obrovskou dávku a teď se musím vypořádat s absťákem, sama, jen já. Nemám nikoho, s kým bych mohla otevřeně mluvit o svých potížích. Moje máma se mi vždycky vysměje, když se jí pokusím svěřit. Prostě nedokáže pochopit, že jsem se zamilovala do kluka, kterého znám prý maximálně z televize a časopisů. Ale já mám pocit, že mu rozumím daleko víc... 
Po tvářích mi začaly stékat další slzy, ve kterých se odrážela moje bezmoc, která byla teď ještě větší, protože jsem věděla, že on tu někde je, že si nejspíš někde brnká na kytaru a touží po lásce, stejně jako já. Věděla jsem, že je tady, protože tenhle festival trvá celý víkend a já byla ubytovaná v campu, v jedné chatce poblíž místa, kde se zpívalo. Včera po koncertě jsem ho tady zahlédla, byl šťastný, na tváři se odrážela radost, kterou z koncertu měl. Jeho úsměv ve mně vyvolával zvláštní pocit nutnosti. Potřebovala jsem vědět, že se mu daří a že je v mojí blízkosti, aspoň jednou. A právě teď jsem byla přesvědčená o obojím, Miro je šťastný a je někde tady.. Ale zároveň někde v dáli.

'' A dost! '' utřela jsem si slzy a vstala z lavičky. Nemůžu tady jen tak sedět a brečet! Potřebovala jsem se projít někam dál.. Vydala jsem se k pláži, která je na druhé straně campu. Byla sice noc, ale pár lamp svítilo a ke všemu, já se tmy nebojím, uklidňuje mě. A právě to teď potřebuju, musím se uklidnit a přestat na tohle všechno myslet.

****

Došla jsem až na heboučký písek, který byl ještě od sluníčka vyhřátý, a posadila jsem se. Jen tak jsem hleděla na měsíc, jehož paprsky dopadaly na vlnící se hladinu vody. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Tohle je přesně to, co jsem potřebovala, teď mi je aspoň trochu líp, ikdyž jsem věděla, že to slovíčko teď je podstatné, protože bude zase hůř, jako vždycky. Ale já jsem si teď nechtěla kazit tuhle nádhernou podívanou, lehla jsem si na písek celým tělem a pozorovala nebe plné hvězd. Další nádherný pohled, který jsem si naplno vychutnávala. 

Po chvíli ale začalo od vody hodně foukat, takže jsem se musela z písku zvednout. Sice se mi moc nechtělo, ale byla mi zima. 
Řekla jsem si, že zpátky do mojí chatky to vezmu oklikou, takže jsem ještě jednou obcházela celý camp. Cestou jsem si začala broukat svojí velmi oblíbenou písničku Last Forever, skvěle vystihovala moje pocity a já se do ní zamilovala hned, co jsem ji slyšela. Stejně jako do autora. A je to tu zase, nemůžu si ani zabroukat svojí milovanou melodii bez toho, aniž bych na něj myslela. Začala jsem si nadávat, že jsem si zase zkazila náladu, ale v tom mě vyrušila ještě krásnější melodie. Byla to taky nějaká pomalá píseň a tóny kytary mě přinutily, abych se vydala jejich směrem.
Sešla jsem z osvícené cesty na malou cestičku, která vedla do lesa, mezi chatky. Už jsem blízko. Tóny byly čím dál hlasitější, ušla jsem ještě pár kroků a pak ho uviděla...

Seděl za chatkou, sám, měl u sebe jenom kytaru a hrál. Ale mě si všimnout nemohl, šla jsem hodně potichu a nebyla jsem u něj tak blízko. Posadila jsem se do trávy a nechala jsem se tou hudbou unášet. Začala jsem plakat, protože to všechno bylo tak nádherné. Písnička, kterou hrál utvářela nádhernou atmosféru, všechno bylo dokonalé, až na mě.. Nemohla jsem vstát a něco říct, protože na to nemám odvahu, nejsem silná.
'' For love...'' zazpíval do rytmu písně a tím úplně narušil moje myšlení. V tuhle chvíli jsem si něco uvědomila. Pro lásku by se mělo zkusit udělat všechno, když to nevyjde, bude to bolet, ale tohle bolí ještě víc. Za pár chvil písnička skončila a já veděla, že musím něco udělat teď, nebo nikdy.
'' Překrásná...'' řekla jsem téměř šeptem a utírala si mokré tváře.
'' Je tam niekto? '' zřejmě mě moc dobře neslyšel, vstala jsem z trávy a vyšla směrem k němu.
'' Ta písnička.. Je úchvatná, naprosto jsem se ní nechala unést. Promiň. '' posadila jsem se naproti Mirovi.
'' Ďakujem za kompliment. Cením si to. '' skoro šeptal, ale i tak jsem slyšela hlas, který miluju.
'' O čem je? ''
'' O nenaplněnej láske. '' odpověděl a mně okamžitě vytrskly slzy z očí. Hned jsem si je utřela, ale on si toho všimnul.
'' Ty plačeš? Čo sa stalo? '' poznala jsem, že z jeho hlasu vychází starostlivost.
'' Momentálně vím, co je to nenaplněná láska. '' moje odpověď byla prostá, ale výstižná.
'' Já to chápem. Poď ku mně Anetka. '' řekl a ve mně hrklo, ale přešla jsem až k němu a nechala se obejmout.
'' Ty si mě pamatuješ? '' byla jsem v šoku. A ten pocit, který ve mně vyvolávalo to objetí byl zvláštní. Nevím, jak ho popsat
'' No jasně, zo včerajška. '' lehce se pousmál.
'' Já si tě pamatuju od té doby, co jsem tě poprvé uviděla v televizi... Si moje nenaplněná láska. '' poslední větu jsem zašeptala a nechala další slzy stékat po tváři.
'' Asi by som ti mal povedať, kto ma inšpiroval k tej pesničke. '' zničehonic mě otočil, aby se mi mohl dívat do očí. Utřel mi slzy a přitáhl si mě k sobě, lehce mě políbil.
'' Ty si moja nenaplněná láska. Nemožem ťa vypustiť z hlavy. '' zašeptal a já se v té chvíli vznášela v nebi..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 19. srpna 2010 v 21:10 | Reagovat

Jo,tuhle uz jsem cetla,ale precetla jsem si ji zase :) Je to moc krasne!
PS: Napsala jsem asi jen 6 vet,a uz jsem toho nechala...Za 1.Jsem uz nevedela co dal psat a za 2. se trosku divne pise s jednou rukou :D Tak to zitra dozenu :) Pokud se nezblaznim z toho koncertu xD

2 m-ali m-ali | Web | 19. srpna 2010 v 21:36 | Reagovat

Nevzpomínám si, že bych tuhle povídku četla.. :O To jsem jí asi musela přehlídnout.. :O Je to fakt krásné, čekala jsem podobný závěr jako tam je..x))
A je skvělý, že sis to užila! :) :*

3 Lissa Lissa | Web | 19. srpna 2010 v 21:39 | Reagovat

áách. tak tuhle si pamatuji, že jsem ji četla.. byla a stále je dokonalá! opravdu! =) hned jak jsem viděla název, tak jsem si na ní vzpomněla..=) je opravdu nádherná! =)** ♥♥

4 Lady-MisickQaA Lady-MisickQaA | Web | 20. srpna 2010 v 10:57 | Reagovat

Neee,nebyůla jsem opila :D:D:D Mozna jo,ci ja vim :D Ze bych se ozrala ze snu? :D::D No nevim,zdal se mi divny sen,mela jsem Birkuse ve flasce polibit. FUJ! :D:D Pak jsem cela happy vylezla z postele ze sem se vcas probudila,driv nez jsem mu dala pusu a svihla sebou o zem. :D:D Dotapala sem se k WC,cestou sem se kuokla do zrcadla na stojate vlasy :D:D:D Tak jsem se teda dokolibala na to WC,oddelala dekel,chystala sednou a chytla sem balanc,no tak jsem tam malem zhucela :D:DD:DD: Asi mam maly zadecek :D:D:D Tot vse xDD Potom se mi tsalo hodne veci,cestou zpet do pokoje,ale to uz si radsi necham pro sebe :D:D

5 Mony Mony | Web | 20. srpna 2010 v 11:18 | Reagovat

jůůů to je překrásný ten konec je tak sladkej!!! Smekám klobouk

6 Lenny_Love Lenny_Love | E-mail | Web | 20. srpna 2010 v 13:31 | Reagovat

hej to už čtu podruhé :) je to pekné :)

7 Nikýýs~ Nikýýs~ | Web | 20. srpna 2010 v 16:40 | Reagovat

Bože můj <33,to je tak krásný až mám slzy v očích ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama