Nic mě nenapadá

15. srpna 2010 v 0:25 | Sue
Táák, už je dneska =D...

A já napsala jednorázovku pro Nikýýs~ ♥ ... Je úplně jiná než všechny, co jsem doposud četla. Doufám, že se bude aspoň trochu líbit. =))

Objednej si taky jednorázovku - TADY!

Mějte se krásně, Vaše Sue ♥
------------------------------------------------------

Nic mě nenapadá..
autorka: Sue

'' Já opravdu nevím! '' křičela jsem zoufale, ale moc platné mi to nebylo. Dva muži v upnutých zelených uniformách znovu silně udeřili do mého zesláblého těla. Zaskučela jsem bolestí a chtěla se bránit. Nešlo to, nemělo to cenu. Moje tělo bylo vyhladovělé a zesláblé, moje ruce byly svázané železnými řetězi. Nemělo cenu odporovat.
'' Takže vy nevíte, kde se schovává váš otec? '' dva němečtí vojáci s hákovým křížem na uniformách stále opakovali tu stejnou otázku. Není divu, můj otec je velitel armády Sovětského svazu. Stará se o transport plynových zbraní do Německa, kterému to samozřejmě škodí. Plyn je velmi účinná látka, a když nejsou vojáci připraveni, mají smůlu. A to se samozřejmě Hitlerovi nelíbí, protože SSSR tím získává převahu.
Chtějí mého tátu dostat co nejrychleji, a proto mě tu drží, ale můj táta se umí velmi dobře schovat, přece jenom je to důkladně vycvičený voják... A já opravdu nevím, kde je. Chtěl utéct i se mnou, ale měla jsem smůlu, chytily mě.
'' Nevím! Nic mě nenapadá! '' řekla jsem s rozklepaným hlasem. Nemá cenu dělat scény, ještě bych to schytala víc než teď. Znovu jsem chytila silnou ránu, tentokrát do břicha. Bolelo to jako čert. Moje tělo křičelo bolestí, ale já se snažila být ticho. Je to tak lepší.
Silou vůle jsem držela pusu zavřenou, abych nevykřikla. Bolest začala pomalu ustupovat a já zaslechla třetí hlas.
Byl tu třetí voják, zřejmě celou dobu, ale já si ho nevšimla. Podle vlasů jsem poznala, že je to typický němec, ale do očí jsem mu neviděla. Mluvil německy na ty ostatní dva. Nerozumněla jsem jim. Chvíli se vybavovali a pak ten třetí, dlouhovlasý, ukázal na mě, zbylí dva jen pokývaly hlavou a já čekala, co se bude dít..
Ten dlouhovlasý přicházel ke mně a já se začala třást. Jde mě taky uhodit?
Prudce mě chytl za ruku a táhl ven z téhle '' vyslíchací místnosti ''. Tak tomu říkali, ale všichni jsme věděli, že jen na vyslíchání to tu opravdu nesloužilo. Každý, kdo odtamtud ''neodešel'' v černém pytli, měl štěstí.
Blonďák za námi zavřel dveře a trochu povolil sevření na mé ruce. Nechápavě jsem se na něho podívala a přitom zahlédla jeho oči. Ten tady určitě není dobrovolně a určitě tady není dlouho. V očích se mu odrážela bezmoc a strach, beželo v nich nespočet scénářu, které končily smrtí. Právě zde, ve '' vyšetřovací místnosti '' . Litovala jsem ho. Odvážila jsem se a zeptala se, stejně si nemůžu nijak uškodit. Víc už ne..
'' Ty tu nejsi dlouho, že? '' špitla jsem a k mému udivení pouze zakroutil hlavou. Žádná rána, nic.
'' Brzy si zvykneš. '' zašeptala jsem a pokračovala v chůzi. Šli jsme dlouhou chodbou, byla to odporná chodba vedoucí do plynové komory. Blonďáček se zastavil před dveřmi místnosti a s bolestí v očích se na mě podíval.
Letmo jsem se dotkla jeho tváře. Tenhle kluk tady nemá co dělat, vůbec si to nezaslouží.
'' Tak už otevři.. '' pokynula jsem ke dveřím a dívala se na něj. Po tváři mu stekla jedna slza, mně taktéž. Věděla jsem, co mě čeká, ale nechci prožívat každý den takhle. Jsem vyhublá na kost, modřiny po celém těle.. Jsem prakticky mrtvá.
Pomalu otevřel dveře a znovu se na mě podíval.
'' Je mi to ľúto. '' zašeptal a pevně mě objal. Vychutnávala jsem si to, že poslední okamžik před branami do jiného světa byl příjemný. Třeba se tam jednou potkáme..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mirosmajda5 mirosmajda5 | Web | 15. srpna 2010 v 10:05 | Reagovat

Ježišky!!!!to bylo smutné!!ale krássně napsané!=)

2 Lissa Lissa | Web | 15. srpna 2010 v 11:23 | Reagovat

Ach.. :( bylo to mooc smutné :(
ale opravdu skvěle napsané.. =))*

3 Lenny_Love Lenny_Love | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 11:30 | Reagovat

ok:) jo jsně když ses zapslaa tak si tu hoď ikonku :)

4 Lenny_Love Lenny_Love | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 11:31 | Reagovat

http://smajda-mirko.blog.cz/1008/jsi-fanousek-mira-smajdy
tady se můžeš zapsat :)

5 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 15. srpna 2010 v 12:05 | Reagovat

Zlatíčko, mně se to líbilo.. bylo to takový zvšláštní, smutný, ale moc nádherně napsaný :)

6 Nikýýs~ Nikýýs~ | Web | 15. srpna 2010 v 12:20 | Reagovat

Zlato já mám uplně slzy v očích,je to nádherný,úžasně píšeš ♥,moc děkuju ♥

7 m-ali m-ali | Web | 15. srpna 2010 v 13:56 | Reagovat

Teď z toho mám takový zvláštní pocit.. Je to tak smutný, a zároveň tak krásný.. Oo ♥ A věřím tomu, že blonďák z toho byl smutnej a nikdy by to nechtěl udělat.. :)
-------
Jináč děkuju za koment :) Ten stereotyp mě už děsí.. Včera jsme byli na tý oslavě, tak jsem po dlouhý době něco požila.. :D Objevila nové oblíbené nápoje.. :D Ale mám úplně depku teď.. :( Představ si, jak Miro byl na koncertě v Pohoří, je to kousek ode mě!! A nebejt tý oslavy, mohla jsem tam být!! :'( Nejvíc mě teď mrzí to, jak vidím ty fotky, jak čtu, co tam Miro dělal.. :( Taková šance ho konečně vidět, a zrovna je to ve stejnej den, jako ta oslava! :( A to mám jinak všechny víkendy volný.. :( A nakonec tam tu autogramiádu i měl, takže tam byla nějaká šance s ním třeba chvíli mluvit nebo tak.. :( Prej tam dával i pusy.. >:( :D Doufám, že se tu zase někdy objeví, strašně mě to mrzí.. :( O to víc se teď zase upínám na ten koncert Mandrage, ten prostě musí vyjít! ♥

8 Týna Týna | Web | 15. srpna 2010 v 17:57 | Reagovat

Tohle byla zvláštní povídka... smutná, ale dokonale napsaná :)

9 Mony Mony | Web | 18. srpna 2010 v 13:31 | Reagovat

jééé to bylo krásný.. ten konec. takový z jiný doby.. mooc pěkný.. píšeš fakt krásně zlato

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama